Stáž ve Francii 2006

Výměnná stáž žáků ve Francii

Ve dnech 10.11. – 18.11. 2006 odjelo 14 žáků na výměnnou stáž do Thouars – Lycée Jean Moulin ve Francii.Tato stáž je pokračováním spolupráce naší školy s tímto lyceem  z loňského roku při práci na projektu Comenius. Kromě účasti na výuce ve škole, týdenním pobytu jednotlivých žáků v rodinách svého korespondenta naši žáci navštívili také historické památky města Thouars a celého regionu Poitou-Charentes. Během týdne nás vřele přijal  v lyceu  pan ředitel Pierre Mirabeau a na radnici pak  starosta pan Alain Ligné, dále nám bylo umožněno podívat se až na pobřeží Atlantiku, kde jsme navštívili překrásný přístav La Rochelle s jeho bohatou historií, nově vybudované obří Akvárium , ve kterém nám nad hlavami proplouvali obrovští žraloci, z dalších navštívených památek lze vzpomenout  alespoň město Poitiers, Angers, muzeum Honoré de Balzaca v Saché a jeden z překrásných zámků na Loiře Azay-le Rideau.

Komunikace v cizím jazyce , poznání cizích kultur, navázání nových přátelství a hlavně nezapomenutelné zážitky nás všechny obohatily a moc se těšíme, až nás naši francouzští přátelé navštíví ve  Slavičíně v příštím roce.

     Strašně jsem se těšila! Ta touha poznat něco nového byla obrovská. Na druhé straně jsem z toho byla i hodně nervózní. Ještě nikdy jsem takhle k nikomu do rodiny nejela. Naši korespondenti (tak jsme jim oficiálně říkali, jinak to byla ,,moja´´ nebo ,,můj´´ ) nám měli ještě do ČR poslat nějaký mail o sobě. Mně ale nic nepřišlo, a tak už jsem myslela, že budu spát někde pod mostem. Ale ne! Čekalo tam na mě milé překvapení.

     Cesta sice byla dlouhá, ale stála za to. Když jsem vystoupila v Angers z autobusu a slyšela

jsem francouzštinu, zmocnila se mě úzkost a  bála jsem se, jaké to všechno bude. Mé znepokojení ale cestou do Thouars zmizelo, když jsme jeli v autě se Stephanem (učitelem z lycea), který si s námi celou cestu vykládal. Před lyceem si nás rozebrali naše ,,náhradní rodiny´´. Večer jsme se stihli pouze ubytovat a čekala na nás večeře. Samozřejmě, že měl každý něco jiného, ale tehdy se to ještě všem zdálo poživatelné. Večeře měla několik chodů.

Zdálo se mi, že Francouzi na noc moc jí, a tak jsem odmítala už poslední chody – různé sýry, jogurty či paštiky. Neděle byla volná, a tak každý dělal, co chtěl. My jsme byli bruslit, jiní byli třeba hrát tenis nebo v nějakém zábavním parku. Třída S1, která nás měla na starost, byla rozdělená na skupinky, a tak my jsme bývávali s některými ve volných chvílích spolu. Já jsem byla s Alčou  a Gabčou, jelikož naši 3 korespondenti byli nejlepší přátelé. Celý týden byl pro nás hektický. Prošli jsme několik zámků, jak už zevnitř nebo jsme jen před nimi dostali výklad, tak i dům, kde psal Honoré de Balzac, viděli jsme spoustu ryb v Akváriu v La Rochelle, kde mě upoutal žralok ležící jen  bezmála 2 m nade mnou. Byli  jsme také 2 dny v lyceu – Jeana Moulina, kde jsme Francouze učili česká slovíčka a vykládali si o rozdílech politického systému ve  Francii a v ČR. Absolvovali jsme prohlídku celého města Thouars a musím říct, že je opravdu nádherné.

     Jo a  ještě jsem nepsala o tom překvapení. Takže jsem vůbec nespala pod mostem, ale v nádherném domě s báječnou rodinou a na rozdíl asi od všech ostatních mi i dobře vařili.

Nejvíce mě bavily hlášky Kláry a Zuzky, které si každý den stěžovaly, co musí jíst.

Klářino:  ,, pořád do mě cpou krávu, i když už jsem jim říkala že ju nechcu.´´ A Zuzčiny každodenní problémy se šunkou, kterou musela každý den jíst. Ve volných chvílích jsme si povídali s našimi francouzskými přáteli. Dozvěděli jsme se spoustu věcí z francouzského života. Například: můžou řídit auto už od 16 let, ale musí tam s nimi sedět jejich rodiče, jinak řidičák normálně dostávají v 18, a pak můžou už jezdit sami. V týdnu nemají na nic čas, jelikož mají dlouho školu a jsou rádi, když dojdou domů. S přáteli se setkávají až o víkendu.

Před školou měli vymezený prostor na kouření a i při našich výletech si 16-ti letí normálně zapálili cigaretu. Tam je to asi běžné. Zamilovali jsme si ten jejich zvyk při potkání dát si pusu na tvář a kluci si podali ruku. Velice přátelské gesto, ale tady by to nebylo ono.